Argumenty pro a proti zákazu kouření v restauracích, barech a podobných zařízeních

Konzumace alkoholu běžně probíhá v zařízeních zmíněných v titulku, a proto nebude od věci toto téma i na tomto místě probrat v souvislosti s vládním návrhem zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, který leží momentálně v poslanecké sněmovně.

Kolem zákazu kouření v restauracích, barech a dalších podobných zařízeních se vždy strhne bouřlivá debata mezi odpůrci zákazu kouření a jeho podporovateli. Podporovatelů zákazu je přitom podle důvodové zprávy k zmíněnému zákonu v tuzemské populaci na 78 %. Důvodová zpráva v tomto směru vychází z průzkumu provedeného agenturou IPSOS a Fakultou sociálních věd Univerzity Karlovy.

Jelikož bude zanedlouho poslanecká sněmovna projednávat vládní návrh zákona v pera ministerstva zdravotnictví, který se má této problematice věnovat, lze v blízké době podobnou debatu opět očekávat. Pojďme se proto podívat, jaké argumenty ve veřejné i neveřejné diskusi nejčastěji zaznívají a co lze těmto argumentům vytknout.

Zákazů není třeba, trh vše vyřeší

Odpůrci zákazů velmi často argumentují schopností trhu přirozeně uspokojit poptávku po nekuřáckých podnicích. Současné trendy jim dávají za pravdu, neboť nekuřáckých podniků stále přibývá. Jistě najdete ve svém rejstříku oblíbených podniků takový, který se v posledních letech změnil z kuřáckého na nekuřácký. Zdá se tedy, že „všemocný trh“ i tady zafungoval. Jenže je tomu skutečně tak? Ve velkých městech patrně ano. Nabídka podniků je široká a pestrá, a tedy se mezi nimi zpravidla najdou i nekuřácké. Tady se na volnou ruku trhu půjde spolehnout. Ale nezapomínejme také na venkov. Představme si například trochu větší vesničku, ve které jsou dokonce tři hospody. Tipněte si, kolik z nich bude zpravidla nekuřáckých. Nejspíše ani jedna. Neselhává tu trh?

Zákaz kouření v restauracích je zásahem do svobody podnikání

Dále odpůrci zákazu kouření zmiňují, že je právem majitele restaurace, baru či obdobného zařízení určit, zda se v něm bude kouřit či nikoliv. Mnohdy uslyšíte plamenné obhajoby svobody podnikání a práva vlastníka nakládat svobodně se svým vlastnictvím. Těmto názorům lze dát za pravdu jen částečně. Právo vlastnit i právo podnikat jsou u nás garantována dokonce na ústavní úrovni, a to konkrétně Listinou základních práv a svobod. To však neznamená, že by výkon těchto práv nebylo možné zákonem omezit či by nakonec tento výkon nemohl narážet na výkon jiných ústavně garantovaných práv. Jedním z nich je například právo na uspokojivé pracovní podmínky, o něm podrobněji níže. A pak je tu samozřejmě právo na ochranu zdraví. Položíme-li pak na misky vah ochranu zdraví a svobodu podnikání, která strana převáží?

Zaměstnanci si sami zvolili, že budou pracovat v konkrétní restauraci

V předchozím odstavci jsme zmínili ústavně zaručené právo na uspokojivé pracovní podmínky. To je pak přesněji upraveno v zákoníku práce, z jehož textu nám vyplyne, že toto právo zaměstnanců restaurací, barů a dalších podniků je hromadně porušováno právě cigaretovým kouřem. Odpůrci zákazu kouření však argumentují tím, že si tito zaměstnanci své pracovní místo sami zvolili. Je ovšem otázkou, od jaké míry lze tento argument akceptovat. Situace na trhu práce není vždy růžová, a to zvláště na pozicích s nižší mírou kvalifikace. Pro mnohé zaměstnance pak není snadné odejít z práce a hledat si jinou, neboť jsou na mzdě od zaměstnavatele existenčně závislí. V odlehlejších regionech může být rovněž problém vůbec najít vhodného zaměstnavatele, tedy nekuřáckou restauraci, jak bylo nastíněno výše. Možná se to někomu podaří, ale i přesto je nutné se ptát, zda je takových míst pro zaměstnance-nekuřáky skutečně dostatek.

Zákaz je dobrá věc, neboť chrání nekuřáky z řad hostů i zaměstnanců

Zastánci zákazu kouření v restauracích, kterým se podařilo vyvrátit zmíněné argumenty odpůrců zákazu třeba shora předestřenými protiargumenty jsou zpravidla spokojeni. Zapomínají však, že ve společnosti by měla být snaha vyvážit zájmy obou stran. Je otázkou, zda se od absolutní neregulace kouření v restauracích, barech a dalších zařízeních, jak je tomu nyní, k absolutnímu zákazu nepohybujeme zbytečně „ode zdi ke zdi“. Nebylo by lepší usilovat o vyvážený kompromis? Možné by například bylo omezit kouření jen v určitých hodinách tak, aby přes den mohla restauraci navštívit rodina s dětmi a večer v ní posedět přátelé u piva. Takové řešení by mohlo ochránit i nekouřící zaměstnance, kteří by si odbyli svoji směnu během času, po který by se v podniku nekouřilo. Nastavit regulaci takto by patrně bylo o poznání složitější, ale nakonec by mohly získat všechny strany.

Stát tímto širokým zákazem pečuje o zdraví občanů

I kdybychom připustili nějakou z forem omezené regulace, může někdo namítnout, že povinností státu je starat se o zdraví svých občanů. Regulace kouření tak nemá za cíl ochránit nejen nekuřáky, ale ve výsledku také kuřáky. Na tomto místě lze položit otázku, do jaké míry má stát chránit občany před jimi samotnými. Má stát postupovat paternalisticky a „to správné“ chování občanům prostě vnutit, anebo je k němu má pouze vhodně vést. Či nemá v tomto směru vůbec konat? Nebo by měl takto postupovat i stran alkoholu, když i nadměrná konzumace alkoholu škodí zdraví? Na tom se řada diskutujících patrně nikdy neshodne.

Zákaz kouření si přeje většina občanů

Zmiňovaný průzkum, na který odkazuje i důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, zmiňuje, že 78 % obyvatel České republiky si přeje zakázat kouření v restauracích, přičemž i mezi kuřáky má tento zákaz slušnou podporu. Průzkum uvádí, že zákazu kouření je nakloněno i 39 % každodenních kuřák. U občasných je to pak dokonce 67 % a u příležitostných kuřáků dokonce 79 %. I s ohledem na možné statistické odchylky, tak jde o čísla poměrně jasně ilustrující názor veřejnosti. Velmi snadno lze tak uzavřít s argumentem, že má-li být demokratické rozhodování podřízeno vůli většiny, musí být kouření v restauracích zakázáno. Tak jednoduché to však není. V moderní demokracii totiž není vůle většiny neomezená, a to především stran ochrany práv menšin. Omezení menšiny, v tomto případě kuřácké, ale i kteréhokoliv jiného občana by nemělo jít nad míru nezbytně nutnou, cíl takového omezení by měl být legitimní a nedosažitelný jiným méně omezujícím opatřením. Je tomu skutečně tak?

Pokud máte nyní pocit, že tento článek pokládá více otázek, než dává odpovědí, patrně nejste daleko od pravdy. Věříme však, že jste v něm našli některé nové argumenty pro a proti zákazu kouření v restauracích, barech a dalších zařízeních. Čekáte-li na tomto místě nějaký závěr, čekáte marně. Řada otázek je mnohem složitějších, než bylo předestřeno výše, a proto rozvážení všech pro a proti necháme na Vás, čtenářích. S výsledkem se můžete pochlubit v následující anketě či svůj názor rozvést v komentářích.

Zakázali byste kouření v restauracích?

• Ano (52%, 61 hlasů)
• Dokážu si představit omezení (např. povinný zákaz kouření v době oběda a večeře) (32%, 38 hlasů)
• Ne (15%, 18 hlasů)

Celkem hlasů: 117

 Nahrávání ...