Nejprve zkoumáme barvu, poté vůni a nakonec chuť, aneb jak degustovat víno

Konzumace a degustace vína jsou dva odlišné pojmy označující dvě úplně odlišné věci. Konzumací vína se rozumí jeho připíjení k pokrmům i popíjení „jen tak večer“. To samozřejmě nevylučuje to, že byste neměli víno vychutnávat. Degustace vína je pak kritické hodnocení všech aspektů dobrého vína.

Nemusíte být velkými znalci, abyste mohli víno degustovat. Když víte, jak na to, zvládne to každý milovník vína. Poznávání a pojmenovávání vůní i chutí vín vám navíc zbystří vaše smysly, a tak snáze odlišíte víno kvalitní od toho nekvalitního. A právě poznávání a pojmenovávání toho, co vidíte, cítíte a chutnáte, je jedním ze smyslů degustace vín.

Kde a za jakých podmínek degustovat?

Volba správného prostředí pro degustaci vín je jednoduše zásadní. Ve zkratce by se dalo říct, že by se mělo jednat o místo, kde nebude nic rušit vaše smysly. Kouř z cigaret, zápach z kuchyně, ale i přemíra vůní odláká váš čich. Výrazné chuti sýrů zas křiví vaše chutě. Hluk a spousta dalších podnětů zas rozbijí vaši pozornost. Na dobrou degustaci vína je tedy vhodné příjemné prostředí, kde se prostě bude cítit dobře. Od teploty v místnosti až po závěsy. Důležité rovněž je nezkazit si před degustací chuť. Kouření, pikantní jídla, výrazné sýry, to vše dokáže zkazit chuť. Nachlazení i duševní nepohoda rovněž kvalitě smyslového vnímaní nepřidají. A právě kolem smyslů se degustace točí, což napoví také nadcházející odstavce.

Degustace vín krok za krokem

Zhodnocení kvality a chuti vína je vcelku jednoduchý proces, který však sestává z několika důležitých kroků. Prvně hodnotíme vzhled, poté vůni a nakonec chuť. Šikovné a žádoucí je dělat si ke každému degustovanému vínu poznámky. Nastíníme si modelovou situaci. Druhé degustované víno nebylo nijak zvláštní. Ani úplně špatné, ani nadprůměrné. Zkrátka nic, co by se vám vrylo do paměti. Budete si však u devátého vína pamatovat jaké bylo? A právě k tomu poslouží poznámky o barvě, vůni a chuti vína. A nyní k samotným krokům degustace.

Začneme zrakem

Při degustací vína jako první sledujeme, zda je víno čiré. Obecně platí, že jakýkoliv zákal či sedla je ve víně na škodu a není znakem kvalitního vína. Dále nezapomene zhodnotit barvu vína. K tomu se hodí využít bílý papír, který přiložíme za sklenku s vínem. Tak budeme mít představu o barvě vína nejpřesnější. Jako poslední můžeme zrakem pozorovat viskozitu vína, jelikož právě viskozita nám může o víně ledacos napovědět. Pro zkoumání viskozity sklenkou mírně zakroužíme a pozorujeme, jak víno stéká po sklence. Hutnější vína, plná zbytkového cukru se na stěně sklenky ochotně usazují, zatímco lehká vína rychle stečou.

Pokračujeme čichem

Pro další fázi degustace je dobré vínem opět zlehka zatočit. K vínu pak čicháme na kraji sklenky, nikoliv uprostřed, kde veškeré vůně přebije alkohol. Cítit bychom měli pouze příjemné vůně třeba po ovoci, květinách či koření. Jakékoliv nevábné vůně jsou na škodu. Víno by nám mělo zkrátka vonět. Zde se také ukáže, zda jsme pro degustování zvolili správnou skleničku. Vína s intenzivní vůní v příliš úzké skleničce vyzní až příliš intenzivně. Naopak méně výrazná v široké sklence nebudete téměř cítit.

Konečně ochutnáváme

Po prvních dvou fázích degustace by nás mělo víno doslova lákat k napití. Pokud ne, je něco v nepořádku. Máte-li však chuť víno ochutnat směle do toho. Doušek vína by neměl být při degustaci ani zvlášť velký ani zvlášť malý. Víno hned nepolykejte! Válejte ho v ústech alespoň 10 sekund. Jednotlivé části jazyka jsou různě citlivé na různé chuti a víno se při válení také ohřívá, čímž jeho chuť dostává další prvky. Opravdoví odborníci prý ještě cedí víno před zuby. Důležitější však je, abyste chuť vína pečlivě vychutnávali a v ideálním případě si ji i užívali. Závěrečnou fází je polknutí, za kterým následuje tzv. dochuť, tedy chuť, která vám zůstává na jazyku ještě po tom, co víno polknete. I ta by měla být příjemná. Zůstane-li na jazyku dlouho, říkáme, že je takové víno dlouhé. Je-li tomu obráceně, nazýváme takové víno krátké.

Cíl? Najít harmonické víno, které nám bude chutnat.

Snoubí-li se vzhled, vůně i chuť v jeden konzistentní celek, hovoříme o tzv. harmonickém vínu. Takové víno vypadá sladce, voní sladce i sladce chutná. Anebo je naopak již na první pohled kyselé, voní kysele i chutná kysele. A je-li víno harmonické, udělalo první krok k tomu, aby nám chutnalo. Dalo by se zároveň označit za dobré víno. Dál už ovšem záleží na našich chuťových preferencích. Někdo má rád vína taková a jiný zase maková. Tedy někomu chutnají sladká ovocná vína, jinému zas těžká kořeněná vína a jinému zas lehká kyselá vína. Správný znalec vín dokáže ocenit každé dobré víno, ale pak samozřejmě konzumuje to, které je právě jemu blízké. Ale to už odcházíme od degustace a začínáme víno konzumovat.

Nabídka řízených degustací vín a šampaňských