Uvařte si s námi domácí pivo (5. díl): Lahvování, dokvašování a pár tipů na závěr

V minulém díle našeho seriálu o vaření piva jsme nechali mladinu prokvasit. V dnešním díle studenou fázi výroby zakončíme – nalahvujeme mladé pivo, které ještě před samotnou konzumací necháme v lahvích dokvasit a zrát. Jako malý bonus si ukážeme jak jednoduše lepit na lahve etikety. A jelikož je dnešní díl seriálu poslední, pokusím se vás v závěru nasměrovat jak svůj koníček případně dále rozvíjet.  Opět zdůrazňuji, že během studené fáze výroby musíme až do okamžiku nalahvování piva dodržovat úzkostlivou čistotu a vše co přijde do kontaktu s pivem důkladně desinfikovat.

Jaké v dnešním díle využijeme suroviny?

Priming sugar / cukr na nasycení – ve fázi dokvašování poslouží pro nasycení piva – vytvoření řízu.

• Cca 120 g dextrózy – Dextróza neboli glukóza, hroznový cukr či glukopur. V případě nouze může být použit i obyčejný cukr (sacharóza) – nicméně platí, že dextróza je pro kvasinky snadněji zkvasitelná, a tudíž je jako tzv. priming sugar vhodnější.

Krok 7: Lahvování a dokvašování

Po skončení hlavního kvašení, při kterém kvasinky přeměnily zkvasitelné cukry na alkohol, CO₂ a řadu dalších žádoucích i nežádoucích látek následuje fáze dokvašování. Co se týká názvosloví, hlavní kvašení se někdy též označuje jako primární kvašení a dokvašování jako sekundární kvašení.

Při cold crashingu značná část kvasnic sedimentovala na dno kvasné nádoby, ve vznosu jich však zůstalo dostatečné množství na to, aby dokázaly zajistit dokvašování piva.

Při dokvašování po sobě kvasinky uklidí (zmetabolizují) látky, které zejména v počátku kvašení vytvořily, a které jim samotným vadí (např. již několikrát zmíněný diacetyl nebo acetaldehyd). Pivo se čiří, chutě se zakulacují, tóny mladého (zeleného) piva ustupují a vytváří se buket a chuť zralého piva.

Dokvašování bude probíhat na rozdíl od hlavního kvašení pod tlakem v lahvích, vznikající CO₂ tudíž nebude mít kam unikat, rozpustí se v pivu, pivo se nasytí, vznikne říz.

Hlavní kvašení jsme provedli až „na doraz“, „do sucha“ – v mladém pivu tak nezůstaly žádné zkvasitelné cukry. Pro vytvoření řízu musíme proto před samotným dokvašováním (resp. lahvováním) kvasinkám určité množství cukru dodat. Jako tzv. „priming sugar“ nám poslouží dextróza neboli glukóza, což je plně zkvasitelný cukr. Kvasinky ho zpracují, vznikne CO₂, které pivo nasytí, a samozřejmě i určité malé množství alkoholu navíc. Lze též konstatovat, že přidáním cukru (tzv. surogací) ex post zvýšíme stupňovitost piva.

Sycení piva pomocí pomocí „priming sugar“ není jedinou možností, je však zejména pro začátečníky nejvhodnější. Další variantou, kterou (bohužel) začátečníci často zvažují, je stáčení piva se zbytkovým zkvasitelným cukrem (tj. před tím než dílo dosáhne FG). Začátečníci pak často pláčou, že se jim pivo pořádně nenasytilo nebo mají pivo naopak přesycené. Na diskuzních fórech jsou s železnou pravidelností kladeny dotazy při jaké hustotě stočit, aby se pivo přirozeně dosytilo. Bohužel se zde často vyskytují i zaručené odpovědi „stáčej při xxx“. Pravdou však je, že univerzální konkrétní hodnota, při kolika stáčet neexistuje – je to odvislé od mnoha faktorů, jako je postup rmutování, skladba sladů, počáteční stupňovitost, kmen kvasnic, jejich dávkování, teplota kvašení. Nechme proto tuto možnost sládkům, kteří opakovaně vaří stejný recept, mají zkušenosti, případně si umí udělat zrychlený test prokvašení.

Stáčení se zbytkovým zkvasitelným cukrem má též za důsledek větší vrstvu kvasnic, které se usadí na dnech našich lahví (pozn.: cold crashing před stáčením by byl sice teoreticky možný, ale správně ho načasovat by bylo docela umění). Z výše zmíněných důvodů proto dle mého názoru není tato metoda v případě stáčení piva do lahví až na výjimky příliš vhodná. Naopak je na místě tehdy, stáčíme-li pivo do sudů/tanků, ve kterých můžeme nasycení korigovat (odpuštěním, dofouknutím, nebo nejlépe hradícím ventilem) a nadbytečné kvasnice ze dna sudu odpustit.

Při provádění dry hoppingu je navíc metoda stáčení do lahví se zbytkovým zkvasitelným cukrem z pragmatických důvodů neuskutečnitelná.

V případě nechuti využít pro nasycení piva přídavek cukru, se při stáčení piva přímo do lahví nabízí možnost surogace mladého piva nezkvašenou mladinou (např. je možné si ji uskladnit v mrazáku).
Postupů jak „dostat do piva bublinky“ je zkrátka více. Kromě již zmíněných je to dále např. ještě nucené sycení nebo kroužkování. V případě stáčení piva do sudů máme při volbě postupu méně svázané ruce. Stáčíme-li však pivo do lahví,  je z praktického hlediska nejvýhodnější a nejjistější zvolit metodu dodatečné surogace (ať již dextrózou nebo nezkvašenou mladinou).

Lahvování

1. S předstihem provedeme důkladnou sanitaci pomocné nádoby s výpustním ventilem, hadičky / hadiček, stáčeče, plastové měchačky, lahví a zátek. Postup sanitace perkarbonátem sodným byl již popsán ve třetím díle seriálu u Kroku 5: Spílání. Předem důkladně vymyté lahve plníme zhruba do 1/3 roztokem perkarbonátu sodného, který jsme si rozmíchali v pomocné nádobě, zatřepeme a necháme působit. Vše nakonec opláchneme čistou vodou.
2. Předem si též připravíme vodný roztok dextrózy. Univerzální množství dextrózy je 6 g na 1 litr mladého piva. V našem případě předpokládáme stočení 18 až 20 l mladého piva (objem zakvašené mladiny byl 20 až 21 l, a od něho odečteme ztrátu 1 až 2 l piva ve kvasnicích a při dry hoppingu). Odvážíme příslušné množství dextrózy (bude to něco mezi 108 a 120 gramy), převaříme malé množství vody (cca 0,1-0,2 l) a dextrózu v ní rozmícháme. Následně roztok necháme vychladnout. Alternativou by bylo přidávat dextrózu v pevném skupenství odměrkou přímo do lahví – docházelo by však k rozpěnění piva a proto tuto možnost nedoporučuji.

Množství dextrózy přidávané na surogaci je možné určit i sofistikovaněji. Je odvislé od požadované míry nasycení a též od množství CO₂, které se již navázalo do piva během hlavního kvašení (a to závisí na teplotě hlavního kvašení). Vzoreček je implementován i v řadě on-line kalkulaček – stačí do googlu zadat „beer priming calculator“. Běžně dostupná dextróza, tj. dextróza monohydrát, je bývá v těchto kalkulačkách označována jako „corn sugar“. Skvělou pomůckou pro výpočet množství dextrózy nám může být též nomogram, který najdete ZDE.

3. Nyní před sebou máme mladé pivo prokvašené na doraz, hodnota jeho hustoty se dva dny nepohnula. Pokud jsme provedli dry hopping, tak se v něm nacházejí silonky s chmelem. Pokud jsme měli možnost provést cold crashing, tak je mladé pivo v tento moment podchlazené.
4. Kvasnou nádobu umístíme na vyvýšené místo a otevřeme ji. Pokud se na hladině nacházejí kvasnice, sebereme je vydesinfikovanou lžící . Nad hladinou se na stěnách nádoby vyskytuje šedo-hnědý povlak ze zaschlých kvasnic a kalů – tzv. nápalky. Nijak se jich nelekáme a neodstraňujeme je.

5. Do pomocné nádoby s dolní výpustí nalijeme roztok dextrózy a nádobu umístíme pod úroveň kvasné nádoby plné mladého piva. Roztok dextrózy se při následném plnění nádoby sám promíchá s mladým pivem.
6. Nyní ponoříme jeden konec hadičky do mladého piva. Druhý konec přiložíme k ústům, nasajeme a na principu sifonu (násosky) začneme mladé pivo přepouštět do pomocné nádoby. Do hadičky při nasávání neslintáme, nasátí provádíme suchou stranou rtů (nebo přes kapesník), abychom minimalizovali množství zavlečených mikroorganismů. Aseptickou alternativou je zakoupení tzv. auto-sifonu, při jehož použití kontakt s ústy odpadá.

7. Hadičku držíme u stěny kvasné nádoby a posouváme ji tak, abychom stále viděli její konec blízko pod hladinou mladého piva. Druhý konec hadičky sahá až na dno pomocné nádoby, tak aby nedocházelo k žádnému rozstřikování nebo šplouchání. K zabránění vzniku nežádoucích chutí a aromat je totiž maximálně nutné omezit kontakt piva s kyslíkem. Téma oxidace považuji v této části výrobního procesu za nejvýznamnější!
8. Až se přiblížíme ke dnu kvasné nádoby ke koláči ze sedimentovaných kvasnic, dbáme větší pozornosti, abychom je zbytečně nenasáli do pomocné nádoby. Určitá část mladého piva zkrátka zůstane v kvasnicích. Při dry hoppingu jsou navíc další ztráty v punčochách s chmelem, který značně nabobtnal.
9. Nyní odložíme kvasnou nádobu s usazenými kvasnicemi bokem, dále s ní již nebudeme pracovat. Pomocnou nádobu položíme na stůl, na její ventil nasadíme hadičku a stáčeč. Mladé pivo pro jistotu krátce jemně promícháme vydesinfikovanou plastovou měchačkou, tak abychom měli jistotu, že se s ním roztok dextrózy dostatečně promísil.
10. Pivo stáčíme do připravených lahví stáčečem až po okraj. Stáčeč s dolní výpustí omezuje oxidaci i pěnění piva. Po vyjmutí stáčeče z lahve se vytvoří dostatečný prostor mezi hladinou piva a vrchem lahve. Tento prostor se nazývá head space a jeho účelem je kompenzovat změny tlaku a objemu piva v důsledku teplotní roztažnosti. Příliš velký head space není vhodný, jelikož je (v našem případě) tvořen vzduchem, tj. bavíme se opět o oxidaci.

11. I pokud stáčíme do skleněných lahví, tak vždy stočme jednu kontrolní PET lahev. Bude nám sloužit ke kontrole nasycení. Tu budeme po dobu dalšího týdne provádět pohmatem – PETka tvrdne/netvrdne.
12. Uzavřením lahve končí část výroby, při které je kriticky nutné dodržovat přísné nároky na sanitaci a aseptické chování.

Dokvašování a zrání

Výrazy „dokvašování“ a „zrání“ jsou někdy používány jako synonyma. Já osobně slovo „dokvašování“ používám hlavně do okamžiku, než pivo získá říz, pak už většinou hovořím o „zrání“. Ve stejném smyslu je pojednáváno i v řadě publikací – 100% jednotnou terminologii jsem však nezaznamenal. Zrání (ve smyslu organoleptické zrání) probíhá samozřejmě i během dokvašování (dokvašování ve smyslu zpracovávání zbytkového extraktu). Nebudeme to ale zamotávat a zbytečně filozofovat – myslím, že si rozumíme, a tak jdeme raději na věc

1. Po nalahvování pivo necháme ještě cca týden při stejné teplotě, jako probíhalo hlavní kvašení – tj. při 17-20°C. Během této doby kvasinky zpracují dodanou dextrózu, tj. dojde k spolehlivému nasycení piva/vytvoření řízu. Tento týden se dá též považovat za diacetylovou pauzu – kvasinky za zmíněné teploty poměrně rychle zmetabolizují diacetyl, který natvořily zejména v počátku hlavního kvašení. Kontrolu nasycení provádíme pohmatem kontrolní PET lahve. V případě, že jsme před samotným stáčením provedli cold crashing, bude kvasinkám trvat déle, než se vzpamatují a nasycení bude pomalejší. Týden by však měl i v tomto případě stačit. Pokud ne, tak nepanikaříme a necháme lahve v teple o pár dní déle.
2. Za týden, případně déle (pokud ještě pivo není nasycené) přesuneme lahve do chladu, kde bude probíhat zrání piva. Často bývá doporučována klasická „ledničková teplota“ 4-7°C. Můžeme se ale dočíst i o přístupech, kdy se např. prvních 14 dní pivo nechává zrát při servírovací teplotě charakteristické pro daný pivní styl (v našem případě 8-12°C ) a až poté se přesune do většího chladu. Jiný přístup dokonce doporučuje skladování piva při servírovací teplotě po celou dobu až do konzumace. Piva pak mají více aromatických látek.
3. Pivo během zrání pracuje a uhlazuje se. Uhlazení je pomalejší, ale zato vytříbenější za nízkých teplot. A naopak, zrání je rychlejší čím je větší teplota, ale pivu se tím samozřejmě i zkracuje trvanlivost. Zrací procesy se u nepasterovaného a nefiltrovaného piva ukončí až jeho konzumací. Naše pivo zkrátka zraje neustále až do jeho vypití.
4. Pivo se během zrání postupně vyčeří. V případě chmelení za studena zůstane většinou trochu kalné, bez něho bude po cca 3 týdnech zrání čiré. Pěna piva se též postupem zrání zlepšuje, stává se hustší a stabilnější. Chmelení za studena má na kvalitu pěny pozitivní vliv.
5. Stejně jako hlavní kvašení, tak i dokvašování a zrání, resp. skladování, provádíme v temnu. Světlo, resp. modrá část jeho spektra, má na kvalitu piva negativní vliv a způsobuje skunkovou pachuť.
6. Lahve skladujeme ve svislé poloze, aby kvasnice sedimentovaly na dně, a nikoli na stěně. Méně se pak budou vířit při nalévání.
7. Cca po 14 dnech zrání, tj. po 3 týdnech od stočení do lahví bude pivo připravené ke konzumaci. Servírovací teplota doporučená pro styl American Pale Ale je 8-12°C.
8. Na zdraví!:-)

Trvanlivost piva se zvyšuje s kvalitou sanitace, obsahem alkoholu, množstvím použitého chmele a snižuje se zákalem piva (přítomností bílkovin), oxidací v průběhu výroby, vyšší teplotou skladování, přítomností světla, vibracemi (např. nadměrnou manipulací a převážením), atd. Orientačně se pohybuje od 3 měsíců až do několika let.

To, že pivo nebude zkažené, však neznamená, že bude stále v ideální kondici. Naše APA bude (dle mých subjektivních měřítek a mého aktuálního pivního vkusu) nejlepší cca v prvních 2-3 týdnech konzumace. Poté se začne aroma chmelů postupně vytrácet a chutě až příliš zakulacovat. Řada lidí to preferuje, já mám však APA nejraději čerstvou – když chmel při popíjení obrazně řečeno „stříká ušima“.

Bonus: Etiketování

Celkový dojem z domácího piva zcela jistě pozvedne vaše vlastní etiketa.

 A vidíte, na etiketu je vhodné uvést i objemové procento alkoholu. Přiznám se, že je to údaj, který je (spolu s počtem kalorií) takřka poslední, který mne u piva zajímá, a i proto jsem na uvedení jeho výpočtu skoro zapomněl. A víte co, já ho ani uvádět nebudu a odkážu vás na on-line kalkulačku na brewersfriend.com a jen dodám, že přídavek dextrózy ve výši 6 g/l přidá k vypočtené hodnotě dalších cca 0,35 pct. bodu objemového množství alkoholu.

Etikety je samozřejmě možné přilepit klasickým lepidlem. Já si však oblíbil postup lepení etiket pomocí mléka, uvedený na inspirativním webu domácího pivovaru Francek.

1. Do misky si připravíme malé množství polotučného mléka.
2. Etiketu protáhneme po povrchu mléka, přebytečné mléko necháme odkápnout, přiložíme ji na lahev a přitiskneme ji.
3. Etiketa se při použití běžného kancelářského papíru lehce zkrabatí, ale toho se nezalekneme a vyhladíme ji utěrkou.

Etikety nalepené mlékem jdou z lahví velice dobře odmočit, což při opakovaném používání lahví pomůže ušetřit čas.

Lahve po vypití piva rovněž doporučuji co nejdříve vypláchnout a zbavit sedimentu kvasnic. Značně si tím zjednodušíte jejich další sanitaci.

Kam dál? Jak se rozvíjet?

Napadlo mne takových 5 bodů. Mísí se zde více pohledů, ale proč ne.

1. LEGISLATIVA A ZÁJMOVÉ SDRUŽENÍ

Dle zákona o spotřebních daních, musí každý domácí výrobce piva ohlásit svůj záměr vařit pivo na celní úřad. Hlášení provádíme každoročně na celní úřad, pod který spadá adresa našeho trvalého bydliště (nikoli adresa místa, kde provádíme vlastní vaření). Více se o této problematice, včetně vzoru dokumentu, který je nutné předložit, dočtete např. ZDE.

Množství uvařeného piva dle zákona nesmí překročit 200 l na domácnost a rok. Pokud se vám to nelíbí (a určitě nejen proto!), budeme velice rádi, pokud vstoupíte mezi nás do zájmového sdružení Cech domácích pivovarníků. V jednotě je síla, a početná členská základna je proto klíčovým faktorem úspěchu k prosazení změny legislativy, která není k domovarníkům příliš vstřícná. Změna zákona o spotřební dani však není v žádném případě jediným cílem cechu. Cech usiluje o vzájemné předávání a vyměňování znalostí a zkušeností domácích pivovarníků. Snaží se o zvyšování úrovně kvality doma vařených piv, podporu akcí zaměřených na domácí pivovarnictví a vzdělávání zájemců o vaření piva v domácích podmínkách. Vyvíjí osvětovou činnost směřující k udržení a rozvoji domovarnické tradice a pivní kultury. Získal též již několik partnerů z řad e-shopů zaměřených na homebrewing, které poskytují členům Cechu slevy na nákup. To vše za členský příspěvek mrzkých 50 Kč za rok.

2. STUDIUM A PRAXE

Tento seriál jsem sepsal jen jako takový odrazový můstek. Pokud chcete vědět o homebrewingu více, doporučuji číst, číst a číst. Z knih doporučuji např. českou pivovarnickou učebnici Technologie výroby sladu a piva a anglicky psanou, v podstatě kultovní, knihu How to Brew od Johna Palmera. Z on-line zdrojů uvádím hrubý výčet svých oblíbených stránek www.byo.com, beersmith.com/blog/, www.braukaiser.com, www.howtobrew.com, learn.kegerator.com a dále české weby www.fotozapisnik.eu/gradys, diversity-pivo.blogspot.cz, www.tourdebier.cz/francek/, a diskuzní servery www.varimpivo.cz a mladší www.homebrewmap.com/forum. Na Facebooku se pak homebreweři koncentrují ve skupině www.facebook.com/groups/domacipivo. Na vznášení dotazů však není Facebook příliš vhodná platforma, jednotlivé příspěvky se rychle ztrácí v propadlišti dějin a ochota zkušených členů skupiny odpovídat stále do kola na ty samé dotazy se snižuje.

Dělejte si poznámky – nejen o vaření, ale i o kvašení a výsledné chuti piva a jejím vývoji v čase. Časem tak získáte nedocenitelnou znalostní bázi. Z kvantitativních údajů si zaznamenávejte objemy, hustoty, teploty a časy. Poznejte tím parametry své varny a naučte se vymyslet a vypočítat recept – v tomto směru vás velice dobře navede kniha Pivařka, která vyjde na jaře roku 2017.

Stejně jako v gastronomii, dbejte na kvalitu a čerstvost používaných surovin.

Až budete opiti chválou degustátorů z řad vaší rodiny a přátel, přihlašte své pivo na nějakou domovarnickou soutěž. Z neúspěchu nebuďte zklamáni, ale snažte se z něho poučit. A při úspěchu neusněte na vavřínech.

3. POZNÁVÁNÍ ROZMANITOSTI PIVNÍHO SVĚTA

Pijte – naučte se rozpoznat kvalitu, piva dobrá a havarovaná, trénujte senzoriku. Porovnávejte své vjemy a pocity z piva s hodnocením odborníků a edukovaných laiků (např. weby www.pivnici.cz nebo www.ratebeer.com). Nemějte předsudky. Poznávejte piva rozličných pivních stylů. Vodítkem vám může být např. kategorizace „BJCP 2015“. Tuto příručku, která vás světem pivních stylů, jejich kvalitativními i kvantitativními vlastnostmi provede si lze jednoduše vygooglit a legálně stáhnout ve formě PDF nebo mobilní aplikace.

„Vše, co považujete za normální běžné pivo, je jen větvičkou ohromného košatého stromu, zvaného světová pivní rozmanitost. Při ochutnávání nového piva nikdy nepožadujte, aby chutnalo jako něco, co znáte, nesrovnávejte novou chuť se svými zažitými vzorci, netrestejte ho za to, že chutná jinak, než jste čekali. Berte nové pivo prostě jako nějaký neznámý nápoj, který vás chce oslovit. Přijměte jeho hru, jeho jazyk. Buď vás osloví, nebo ne, ale nechte ho mluvit za sebe, nepožadujte, aby odpovídalo nějakému očekávání.“

Toť pravil pivní guru Michael Jackson (ne, nebyl to ten zpěvák) a já to vidím stejně.

4. TECHNOLOGICKÝ ROZVOJ

V rámci procesu výroby piva považuji za klíčový faktor úspěchu zejména správné vedení kvašení a vše co s tím souvisí. Z diskuzních skupin mám zkušenost, že tyto body jsou často domácími sládky bagatelizovány, podceňovány a pozornost je upínána jinam.

Máte-li na to prostorové možnosti, začněte řídit teplotu kvašení, např. pomocí lednice a externího termostatu STC-1000. Zajištění správných podmínek kvašení výsledné pivo ovlivní výrazně více než jiné technologické vychytávky (např. typu míchadlo rmutu), na které řada začátečníků upíná svoji pozornost a neracionálně je prioritizuje.

Stejně tak je nezřídka podceňována (ne)vhodnost používaných materiálů. Pokud jste záměrně před svým prvním vařením na nějakém vybavení šetřili s tím, že jste nevěděli, „jestli vás to vaření piva vůbec chytne“, tak až si budete jisti, „že vás chytlo“, v zájmu svého zdraví upgradujte. Z obyčejných hadiček na silikonové. Z plastu na nerez případně lepší plast (HDPE). Z gumového těsnění na silikonové/vitonové/teflonové. A tak dál.

Vařit se dá sice i v jednom velkém hrnci, tak jak jsme si ukázali. Pohodlnější však je vlastnit velké hrnce tři. V případě používání manifoldu budou plnit roli 1. „rmutovací pánve“, 2. „boileru na vyslazovací vodu“ a 3. „mladinové pánve“. V případě scezování pomocí jalového dna budou jejich role 1. „rmuto-mladinová pánev“, 2. „scezovací káď“, 3. „boiler na vyslazovací vodu“.

Dalšími příklady technologického vylepšení budiž např. KEGy/kyvety a s nimi související příslušenství nebo míchadlo rmutu.

5. RADOST

Různá technologická vylepšení nemusí být vždy úplně racionální např. ve vztahu k velikosti várek, které vaříme. V dimenzi racionality a ekonomičnosti asi není vždy úplně relevantní přemýšlet – neděláme přeci business, ale vaření piva je náš koníček, tudíž jde především o radost.

A proto, pokud to není podle vašeho naturelu, klidně škrtněte většinu mých výše uvedených přechytralých rad o tom, jak se rozvíjet a klidně zamrzněte na místě – proč ne?! Nikdy hlavně nedopusťte, aby vám přes všechna vylepšení a pro člověka přirozenou honbu za co nejdokonalejším výsledkem, váš koníček přestal dělat radost – o tu jde především!

Rovněž nečiňte cokoli, co není vaší vlastní prioritou a pouze si myslíte, že je to od vás očekáváno. Chcete jít jinou cestou, než jakou je zažitá představa o křišťálově čirém pivu nebo jakou vymezují mantinely pivních stylů? Tak jděte! Jen do toho, homebrewing je svoboda.

Závěr

Tak a jsme u konce.

Stejně jako už jsem psal v úvodu prvního dílu, tak i zde v závěru opakuji, že popsaný postup vaření piva není jediný správný a nelze ho brát jako dogma. Stejně jako je pivní svět rozmanitý a neexistuje jedno jediné nejlepší pivo, tak mnohdy ani neexistuje jeden nejlepší postup, ale zkrátka více různých postupů. Taktéž se může snadno stát, že postup, který vykazuje řadu chyb a nelogičností, povede ve výsledku ke skvělému pivu.

V celém seriálu jsem se rozepsal více, než původně bylo mým úmyslem – nechtěl jsem však pouze popsat JAK, ale v řadě případů i vysvětlit PROČ. Tak aby čtenář jednak danou látku pochopil, a druhak nebyl zmaten a byl schopen si kriticky srovnat, jestli je můj postup v porovnání s jiným návodem lepší, ekvivalentní nebo horší. Tímto obšírnějším popisem a též používáním „patřičných nástrojů“ (jako manifold/scezovačka a nikoli kuchyňský cedník, chladič a nikoli vana napuštěná studenou vodou) seriál možná trochu vybočil z původního zacílení na úplné začátečníky. Resp. stále ho považuji za seriál pro začátečníky (sám se též cítím jako začátečník), ale pro ty, kteří nechtějí dělat moc velké kompromisy. Není pro ty, kteří se dneska rozhodli, že by si mohli zkusit uvařit pivo a zítra chtějí mít uvařeno.

Já osobně strávil před svým prvním vařením cca 2-3 měsíce studiem jak na to, nákupem a výrobou vybavení, ale uznávám, že jsem v tomto směru asi trochu výjimka. Nicméně věřím, že s mým návodem 2-3 měsíce na přípravu potřebovat nebudete.

Pokud bude můj návod pro někoho užitečný, tak budu velice rád.  O své dojmy ze seriálu nebo přímo z piva, jehož výrobu jsem vás krok za krokem prováděl, se můžete podělit v komentářích pod článkem. Stejně tak se budu těšit na vaše případné dotazy, poznámky či připomínky. Kontaktovat mne můžete i přímo – ať už přes Facebook mého domácího pivovaru 3NOHEJ JELEN nebo v příslušném vláknu na fóru na homebrewmap.com.

Celý seriál vycházel pod záštitou Cechu domácích pivovarníků, kterému děkuji za poskytnutou příležitost a hozenou rukavici. Za revizi všech článků patří mé obrovské díky Petru Novotnému, jehož pivovarnický blog všem vřele doporučuji! A ještě naposledy „product placement“. Na jaře 2017 si nezapomeňte koupit Pivařku – knihu, ve které naleznete nejen řadu receptů na piva rozličných pivních stylů, ale i průvodce, jak recepty vytvářet, a ucelený popis technologie, surovin a výpočtů používaných v pivovarnictví, resp. homebrewingu. Ač nejsem jejím autorem, měl jsem tu čest podílet se na revizi části knihy a věřte mi, že doopravdy bude stát za to! Kniha vyjde 5. dubna u nakladatelství JOTA. Jako malou ochutnávku si však již nyní můžete zdarma stáhnout recepty, které se do ní nevešly (ZDE).

A na úplný závěr přikládám rozcestník, který vás provede všemi díly seriálu.

• Uvařte si s námi domácí pivo (1. díl): Začínáme aneb Co budeme potřebovat
• Uvařte si s námi domácí pivo (2. díl): Od sladu ke sladině
• Uvařte si s námi domácí pivo (3. díl): Od sladiny k mladině
• Uvařte si s námi domácí pivo (4. díl): Hlavní kvašení a dry hopping
• Uvařte si s námi domácí pivo (5. díl): Lahvování, dokvašování a pár tipů na závěr

Autor: Martin Urban – Pivovar 3NOHEJ JELEN, člen Cechu domácích pivovarníků